METAL TOP 100 026/100 Judas Priest – Painkiller
METAL TOP 100
026/100 Judas Priest – Painkiller
CBS 1990
Pokud bychom měli vybírat album, které definuje heavy metal počátku devadesátých let, "Painkiller" od Judas Priest by se bezesporu pohybovalo mezi nejžhavějšími favority.
Přestože si kapela v období před vydáním desky prošla ne zrovna nejlehčím obdobím, plným soudních sporů s americkými úřady, což se ostatně projevilo i na zaoceánském (ne)úspěchu desky "Ram It Down" z roku 1988. "Painkiller," nově pod producentským vedením Chrise Tsangaridese, se nesla už v úplně jiném duchu.
Hromové bicí nové americké akvizice Scotta Travise, nekompromisní basa Iana Hilla, kytary K.K. Downinga a Glenna Tiptona ostré jak katova sekera a páně Halfordův ječák, znějící jako kdyby on sám byl na Mydlářově skřipci natahován. Metalový svět se opět trochu změnil a to co bylo Priestům v minulosti vlastní už neplatilo. Hardrockový feeling byl pryč, noví Judas Priest žili přítomností.
Ta však neměla trvat dlouho. Rob Halford záhy oznámil, že dává kapele sbohem a aby toho nebylo málo, vzal s sebou i Scotta Travise. Nad Jidáši se začaly stahovat černá mračna…
Rob Halford o albu Painkiller:
"Když jsme se rozhodli desku napsat, sedli jsme si a a přemýšleli jsme o tom, co pro nás Priest opravdu znamená. Jakmile jsme věděli, kam směřujeme, začalo se psát. Začali jsme opravdovou, přímočarou, svižnou, energickou skladbou. Je to osobní přesvědčení, že s Painkiller jsme zachytili to nejlepší z Priest. Na tom jsme se všichni shodli. Scott Travis přišel a dal nám všem novou energii a spoustu nápadů, takže jsme byli nažhavení na to, abychom se vydali do studia.
Ale pak jsme se dozvěděli že Tom Allom se do produkování moc nehrne. Takže jsme si poslechli spoustu alb a rozhodli jsme se, že se nám líbí Chrisův styl. Proto jsme ho požádali, aby nám pomohl a aby udělal toto album. Co jsme udělali jinak, je to, že jsme nejprve dali celý materiál dohromady a měsíc jsme ho zkoušeli a hráli naživo a pak, až jsme uznali, že jsme dostatečně připraveni, jsme teprve šli do studia.
Takže jsme změnili přístup od minulosti, kdy jsme desku napsali a pak se ji snažili vybrousit ve studiu, což je ve výsledku velmi hloupý a drahý způsob nahrávání.
Na téhle desce je to do značné míry živé vystoupení, a zní to celkově mnohem lépe. Co se týče Scotta, Scott byl opravdu jedinečný člověk, kterého jsme mohli najít a který dokázal splnit to, co jsme hledali. Hledali jsme všude možně ve světě, zkoušeli jsme lidi i přes videokazety. Může to znít bizarně, ale když si uvědomíte, že jsme si nechali poslat 50 až 60 kazet…
Hledali jsme velmi dobrého heavy metalového bubeníka a on je ten nejlepší, kterého jsme mohli najít. Rozhodně kapele přinesl více, než jsme čekali. Jeho bubnování přineslo tolik života do většiny našeho materiálu. Vyrostl na Judas Priest. Když byl na střední škole, hrál jenom Priest. Teď bubnuje pro nás. Je to jako příběh Popelky."