METAL TOP 100 010/100 GUNS N' ROSES – Apetite For Destruction
METAL TOP 100
010/100 GUNS N' ROSES – Apetite For Destruction
Geffen -1987
Story o tom, jak pár bezďáků z LA ke štěstí přišlo už asi každý rockový fanda četl, nebo alespoň slyšel.
Počátkem roku 1962 se v městečku Lafayette narodili jistý William Bruce Rose a o dva měsíce později jiný mladík jménem Jeffrey Dean Isbell. Osud tomu chtěl, že tyto dva, kteří v budoucnu užívali pseudonymů Axl Rose a Izzy Stradlin, svedl dohromady v jedné školní kapele. A po letech pak v roce 1983, znovu už o pár tisícovek kilometrů západněji v LA.
Ne, tohle ještě opravdu nebyl ten pravý rockový sen. Přátelé z dětství se pár let protloukali, jak to šlo, až v roce 1985 se jejich kapela stabilizovala společně s trojicí Slash aka Saul Hudson, Steven Adler a Duff McKagan. Přestože všichni dotčení byli povahově docela odlišní a také jejich hudební vkus netvořil úplně sourodý celek, jejich živočišnost brzy překročila hranice Kalifornie a netrvalo dlouho, zájem projevilo i vydavatelství Geffen.
No a dál už to známe. Tehdejší Guns N´ Roses byli jiní, než naprostá většina jejich hudebních vrstevníků. Byli to kluci ulice, kteří nedbali tolik na image a jejichž hlavním výrobním prostředkem byla ryzí syrovost. Ostatně většina textů na albu "Apetite For Destruction", které vyšlo 21. července 1987 v produkci Mike Clinka a nahrávalo se v kalifornském Rumbo Studiu, popisuje životní styl kapely docela výstižně.
Více než 18 milionů prodaných kopií alba, je bezesporu dostatečným důvodem pro jeho nominaci, mezi nejzásadnější nahrávky rock-metalové historie.
P.S. Při nahrávaní alba nepoužíval Slash kytaru Gibson Les Paul, jak se obvykle uvádí, ale kvalitnější ručně vyráběnou kytaru, kterou rád používá při studiové práci, ale nekoncertuje s ní.
Obal desky byl po jejím prvním vydání změněn na nátlak MTV, která odmítala hrát klipy kapely, jež vydává své skladby na deskách s urážlivým obalem…
Duff McKagan o vzniku "Appetite for Destruction" s Mikem Clinkem:
Clink byl skvělý. Dostali jsme nahrávací smlouvu a bylo čas najít producenta. Pohybovali se kolem nás všelijaký lidi, třeba Paul Stanley z Kiss, ale ten třeba chtěl kompletně předělat bicí a změnit písničky, a to jsme nemohli dopustit.
A byl tam ještě jeden chlápek, Spencer Proffer. Udělali jsme s ním nějaký dema. Byl fajn chlap, ale dal Stevena na click track a dělali jsme Nightrain, myslím, a znělo to tak strašně sterilně. Vůbec to neznělo jako my. Takže jsme to s ním nakonec neudělali.
A pak přišel na naše zkoušky Clink. Do té doby dělal vlastně jen Triumph, pár alb a nikdo o Miku Clinkovi neslyšel. Ale přišel a nahrál nás na svůj osmikanálový mix a znělo to skvěle! Nenamáhal se měnit písně, nedělal nic takového. A říká: 'No, zní to dobře. Chcete, aby vaše nahrávka zněla takhle?' A prostě nám to pustil. 'OK, perfektní.'
Co se týče toho, aby studio vypadalo jako domov kapely… Ne, vůbec. Nevěděli jsme dost o studiích, abychom tam vnesli nějakou atmosféru. Opravdu nám šlo hlavně o nějaký pití... A dostat natočený písničky. Brali jsme svoji hudbu vážně. Hlavně, když jsme měli pár lahví něčeho dobrýho. Neměli jsme naháčky na stěnách nebo tak. Myslím, že jsme tam měli jen pár ošklivých časopisů a tak. Nevěděli jsme, že bychom tam mohli dát něco vlastního a dělat nějakou atmosféru. Kdybychom to věděli, víš, možná bychom něco udělali."
#headbangercz #metalheartradio #metaltop100 #HeavyMetal #HardRock #rockmusic #metalmusic #666fm #rockphotocz #gunsnroses #axlrose #slash #apetite #destruction #apetitefordestruction