Jak to u mně s tím Metalem vlastně bylo?
Asi by bylo dobré, napsat tady pár slov o tom, jak to u mně s tím Heavy Metalem vlastně bylo (a je).
První metalovou skladbu v životě jsem (alespoň co si pamatuji) slyšel o prázdninách v roce 1984. Bylo to na dovolené s rodiči na chatě Perla v Orlickém záhoří. Bylo mi 10 a ta pro mně neznámá pecka byla Restless And Wild z tehdy 2 roky staré desky Accept a pouštěl to ze svého kazeťáku o něco starší týpek Patrik, který tam byl (světe div se) také s rodiči na dovolené.
Patrikovi bylo asi 12, takže už byl v muzice "o dost" zběhlejší. Mé tehdejší setkání s Heavy Metalem bylo však tehdy ještě dost epizodní.
Asi o půl roku později jsem pak vyjel na jarní lyžařský tábor do Mostů u Jablunkova. jako každý rok se tam konal pravidelný dětský karneval. Za co jsem šel, to fakt netuším a ve vztahu k metalu to ani není podstatné, co mi však uvázlo v paměti, byli jacísi dva týpci, nějak podobného věku jako já. Ti si tam totiž pomalovávali krepový papír nápisy KISS a AC/DC a hlásali, že oni jsou metalisti a jestli jsem taky. Netušil jsem která bije a hlavně, co vlastně chtějí ode mně slyšet... Vrcholem mé hudební gramotnosti v té době byl Dalibor Janda a jeho album se zelenou krosskou a názvem Hurikán. Jak vidíte, úplně easy to nebylo :-)
Vše se mělo změnit o dva roky později.
První vlastní nahrávky jsem pořídil na tátův kotoučák Tesla B42 o prázdninách 1986. Strůjcem mého vstupu za brány pekelné byl Tomáš. O čtyři roky starší brácha mého nejlepšího kámoše Marka, který už chodil na učňák a tyhle věci měl zmáklý levou zadní.
Alby, které mně do světa Metalu uvedly (a přehrály vše co se na tátovo kotoučích vynacházelo, (včetně i tehdy vysoce v kurzu se nacházejících BoneyM,) byly tehdy novinková alba Ozzy Osbourna "The Ultimate Sin", Grave Digger "War Games", Kinga Diamonda "Fatal Portrait" a samozřejmě "Master Of Puppets" od Metallicy, "Somewhere In Time" od Iron Maiden a "Turbo" Judas Priest. Pokud si dobře pamatuji, mimo tehdejší novinky se mi na kotoučích kroutily také rok staré debutové dílo Helloween "Walls Of Jericho" a "Innocence Is No Excuse" ze stejného roku od Saxon.
Bylo to jen pár týdnů poté, co svět naruby převrátilo čerstvé album švédských Europe "The Final Countdown", což byl sice melodický hard rock, nicméně v té době to bylo v komunistickém Československu tak trochu fuk. Byly tam kytary, dlouhé vlasy a v záplavě tuzemského či cizozemského popu to působilo jako z jiné planety. Takže v tu chvíli každý druhý a každá třetí chtěli být taky "metalisti".
Když jsem měl pohromadě první nahrávky a reprodukční výkon kotoučáku jsem zvýšil o připojené rádio s větším reprákem, které zvládalo něco, čemu by se při hodně velké dávce dobré vůle dalo říkat AUX IN, chtělo to taky trošku poupravit šatník. Každý metloš musí mít samozřejmě to správné metalové triko. Ale kde ho v roce 1986, jako mládežník navštěvující 7 třídu socialistické základky vzít? Ještěže jsme měli tu výtvarku...
Chtělo to sehnat kus toho nesmyslu ze kterého se dělaly nástěnky, vyrobit si pomoci žiletky z tvrdého papíru šablonu, zaběhnout do Permonu (to byl a stále je nákupák v Havířove) do drogerie pro auto sprej a šlo se na to. Pamatuji si, že první padlo tvorbě za oběť tehdy celkem zánovní modré tričko, na které jsem pomoci šablony a stříbrného auto spreje vytvořil celkem pěknou podobiznu Eddieho z Maidenovského alba Killers a na záda logo Iron Maiden.. Byl jsem nadšen! Mí rodiče už méně. S přihlédnutím k tomu, jaké byly tehdejší ceny textilu v poměru k průměrnému platu to dnes celkem chápu, nicméně v době mé rané tvorby, to bylo snad to poslední, co jsem v zápalu nadšení řešil.
Chápu, že dnešní mladometalisté nad tím budou kroutit hlavou, nicméně v té době nic jako internet a e-shopy neexistovalo. V "normálních" obchodech se nic spojené s rockovou muzikou koupit nedalo a ceny na černých burzách pro nás byly naprosto šílené. Skromný rozpočet, kterým jsem disponoval, jsem tam vždycky nechal za fotky kapel do svého metalového alba. No a ve 13 jsi neměl šanci dostat ani výjezdní doložku, natož někam vycestovat (to přišlo o něco později). Jenže my ty trička strašně nutně potřebovali.
Kdyz jsem nastoupil na střední, dostal jsem se konečně i k "lepší výbavě", i když ani předtím to nebylo úplně marné. Pamatuji si, ze minimálně tygráče kalhoty jsem měl už za komunistů a někdy v roce 1987 se mi podařilo ukecat tátu, aby se mnou jel na "černou burzu" do Kunčic, kde mi za nemalých 500 Kčs pořídil od jednoho z vietnamských budovatelů kapitalismu tu správnou džisku LEVIS. Na tu okamžitě putovaly všemožné dostupné placky a několik nášivek. těch poctivých, vyvedených jakousi barevnou gumu připomínající hmotou na černý filc. Ti větší frajeři si filc pod logem obstřihli dle jeho kontur. A já byl větší frajer.
Kdybych měl dnes vzpomínat na to, jaké nášivky jsem na ni měl jako první, asi bych kecal, ale... na záda mi spolužačka Lenka vyrobila žlutou bavlnkou logo Kreator. Ti, kdo si pamatují, ví, že růčo to musela být slušná makačka. Jenže naše holky tehdy braly vyšití loga spolužákovi z lavice, jako jistý druh prestiže. Jo, takhle to bylo. Těch filcových se mi na džisce vystřídaly hromady. Exodus, Helloween, Testament, Running Wild... prostě co se kde dalo za pár kaček splašit. Veselejší to začalo být na střední....
tady přišel silný úvod už s nástupem do prváku, respektive hned s prvním dnem.