Jak Slayer přepsali s "Reign In Blood" historii Thrash metalu
První dvě alba Slayer , Show No Mercy z roku 1983 a Hell Awaits z roku 1985 , se staly mezníky Thrash metalu. Byly brutálnější, zlověstnější a výbušnější než alba vydaná přibližně ve stejnou dobu Metallicou nebo Anthrax. Tlačily na posluchače počínaje obaly, přes krvelačné vrčení až po satanistické texty a byli jedněmi z prvních, kdo vydláždily cestu jak pro death, tak pro black metal. Přesto to bylo třetí album "Reign in Blood" vydané 7. října 1986, které kapelu posunulo do nových hudebních i komerčních sfér a stalo se etalonem thrash metalu.
Ostatní thrashové kapely v té době vydávaly epická, více než 50 minutová alba, plná náhlých změn rytmu a tempa a poločistých vokálů. A přesně tady Slayer viděli mezeru. Už byli tou nejtěžší a nejextrémnější thrashovou kapelou. Nyní měli příležitost vyhrát válku v rychlosti a dokázat, že jsou stejně talentovaní, jako rychlí a vyřešit prezentaci celého tohoto precizního masakru za necelých 30 minut poté, co začali.
"Chtěli jsme urazit víko všemu, co jsme my a všichni ostatní už vydali," řekl kytarista Kerry King v roce 1997. "Bylo to, jako bychom říkali: 'Myslíte si, že je dost tvrdé? Tak sledujte tohle." Mnohokrát, když na něčem pracuji, myslím jen na to, jak šílený bude dav, když to uslyší naživo. Lidé začnou skandovat a pak se spustí pit. Kdybych byl v davu, vím, že to je to, co bych dělal, takže si představuji, že to dělá klidně 500 lidí."
Než Slayer začali nahrávat Reign in Blood, majitel Metal Blade Brian Slagel, který si uvědomil, že nemá dostatečné zdroje ani distribuci, aby umožnil Slayer další rozvoj, začal vyjednávat s dalšími vydavatelstvími o vydání alba. Nejslibnější se jevila Def Jam Recordings, kterou založili průkopníci hip-hopu Russell Simmons a Rick Rubin.
Tenhle tým pomohl předtím vytvořit hvězdy z Run-DMC a LL Cool J a Rubin přesvědčil Slayer, že budou prioritní rockovou kapelou u jeho labelu a sám Rubin bude album produkovat.
Poháněni Rubinovým nadšením napsal Slayer várku rychlých, hardcorem ovlivněných melodií překypujících těsnými riffy a divokým kovovým skřípáním. Rubin ponechal kapele úplnou tvůrčí svobodu. Slayer na to konto, "nedušeni" leckdy nesmyslnými požadavky producentů, rozšířili své hranice a napsali své dosud nejpřímější, nejsžíravější a nejnásilnější texty. Pustili se útokem do náboženství ("Jesus Saves"), otevřeli Pandořinu skříňku témat sadistického vraždění ("Piece by Piece"), biologické války ("Epidemic") i okultismu ("Altair Of Sacrifice", "Raining Blood") .
"Vždy jsme byli ti zlí," řekl King. "Lyricky píšeme o sračkách, o kterých nikdo jiný psát nebude. Už dávno jsme se označovali za padouchy. A mi osobně to vůbec nevadí. Je to lepší než zpívat o pózách. Toho vidím v každém filmu mraky. Vždycky tam stejně fandím těm špatným."
Kytarista Jeff Hanneman napsal pro Reign in Blood píseň , která byla hudebně nenapadnutelná, ale textově jednoznačně nejkontroverznější v celém katalogu Slayer - "Angel Of Death". Píseň jak všichni dobře víme, líčí hrůzné experimenty nacistického lékaře Josefa Mengeleho až do jejich morbidních podrobností. A jakkoli skladba nepodporuje Mengeleho činy, agresivní podání zpěváka Toma Arayi bylo široce deznterpretováno.
"Byli jsme obviněni ze všech možných druhů sraček," říká Tom Araya. "Kvůli té písni jsme byli označeni za neonacisty. Ale když se podíváte na text, vyprávějí příběh založený na historii. Nic to neoslavuje. Každý, kdo si myslí, že jsme nacisté, tomu textu vůbec nevěnuje pozornost a jen ho tupě konzumuje. Protože jsem Američan původem z Chile, jsem menšina. To by pak jednoduše muselo znamenat, že sám sebe nenávidím. Tak to ale fakt není"
"Angel of Death" způsobil takový rozruch u distributora Def Jam, Columbia Records, že prezident této společnosti odmítl, aby se jeho vydavatelství podílelo na jakékoliv propagaci alba. Rubin tedy vyjednal dohodu s Geffen Records, která souhlasila s distribucí Reign in Blood. Nicméně ani Geffen neumístili na album své logo. Celý tento proces ale zdržel vydání alba o několik měsíců. Nicméně ve chvíli když konečně vyšlo, si rychle vysloužilo respekt a chválu thrashové komunity.
Bez jakéhokoli vysílání v rádiích Reign in Blood debutovalo na 127. místě v žebříčku Billboard 200 Album Chart a šest týdnů po vydání dosáhlo vrcholu na 94. místě. Album se setkalo s pozitivním ohlasem většiny metalových prodejců a King a Hanneman byli kytarovými časopisy chváleni za svou souhru. rytmy a nezávislá sóla.
"Je to opravdu legrační, protože pro prvních pár nahrávek jsem vymyslel vodítka, která byla vhodná k riffům, které jsme hráli," říká King. "Ale u Reign in Blood jsem zlenivěl a vymýšlel si věci, které někdy nedávaly smysl, a stále jsem se objevoval na kytarových anketách jako jeden z nejlepších metalových kytaristů."
Reign in Blood získalo zlato od RIAA 20. listopadu 1992. V roce 1998 bylo album znovu vydáno se dvěma bonusovými skladbami, " Aggressive Perfector " a remixem " Criminally Insane "
Reign In Blood je celosvětově metalovou komunitou považováno za jedno z nejlepších alb, která kdy Thrash metal stvořil. Je ale skutečně tím nejlepším albem, které Slayer vydali? Na to mrknem někdy příště.
S použitím metariálu Jona Wiederhorna