DEEP CUT - OZZY OSBOURNE | TOP 5

Dvanáct zásadních alb sólo kariéry Ozzyho Osbourna máme za sebou. A že některé byly fakt pecky. Jenže těch opravdu zásadních alb Ozzy doposud vytvořil sedmnáct. A nejlepší pětku (tedy dle mého mínění, protože každý z nás to může mít jinak,) máme právě před sebou.

Takže jdeme říznout do živého. DEEP CUT OZZY TOP FIVE je tady.

5. Bark At The Moon (Epic, 1983)

Nahradit Randyho Rhoadse byl nezáviděníhodný úkol, ale na konci roku 1982 tuto práci dostal týpek z Virginie jménem Jakey Lou Williams, známější pod svým uměleckým jménem Jake E Lee, který předtím působil v LA hair metalových kapelách Ratt a Rough Cutt (tyto dvojité T byly tehdy v módě). Lee také pracoval, i když krátce, pro Ronnieho Jamese Dia, ale Ozzy tuto indiskrétnost velkoryse přehlédl a dal Jakemu přednost před Georgem Lynchem z Dokken.

Lee na Bark At The Moon udělal působivý dojem. Jeho okázalý styl nejlépe ilustruje šílená titulní skladba a klip k ní, s Ozzym jako vlkodlakem. A pokud se toto album nevyrovnalo dvěma klasikám z Rhoadsovy éry, tak každopádně udrželo Ozzyho v chodu. Vzhledem k okolnostem to více než stačilo.

4. Tribute (Epic, 1987)

Když Ozzy schválil vydání tohoto dvojitého živého setu, bylo to pět let po smrti Randyho Rhoadse. Album se nahrálo během jejich posledního společného turné v roce 1981 a v ručně psané poznámce vytištěné na obalu alba Ozzy uvedl: "Váhal jsem s vydáním tohoto alba z mnoha důvodů, ale teď cítím, že je ten správný čas."

Tribute je jednoduše to nejlepší ze čtyř Ozzyho živých alb (pěti, pokud počítáte šestiskladbovou stopku Just Say Ozzy z roku 1990), o čemž jasně vypovídají skvělé výkony například ve skladbách Crazy Train nebo Suicide Solution. Studiová tečka v podobě Rhoadsovy instrumentální Dee pak přidává dojemné finále. Jak později řekl Ozzy: "Byl to hrdina a opravdová legenda."

3. No More Tears (Epic, 1991)

Nejprodávanější album Ozzyho sólové kariéry, na kterém Ozzy dokázal opět nakopnout svou pěveckou formu a totéž se dá směle tvrdit o kytarové hře Zakka Wylda.

Stěžejní pro úspěch tohoto alba byla jeho monolitická titulní skladba, nejlepší Ozzyho píseň od Diary Of A Madman, postavená na pulzujícím basovém riffu, který napsal bývalý člen Alice In Chains Mike Inez, ale přearanžoval a nahrál ji veterán Bob Daisley. Tahle věc dodala Ozzymu na významu v době nastupujících zlatých let alternativního rocku, zatímco Mama, I'm Coming Home (s textem Lemmyho) byla pořád ta klasická balada ze staré dobré školy.

2. Diary Of A Madman (Jet, 1981)

Ozzyho první kapela po Sabbath – on, Rhoads, ex-bubeník Uriah Heep Lee Kerslake a bývalý baskytarista a textař Rainbow "Bomber" Bob Daisley – vytvořili tak pevnou tvůrčí jednotku, že v roce 1980 vystřihli rovnou dvě alba.

Druhé album, Diary Of A Madman, bylo vydáno 14 měsíců po prvním a je to opravdová klasika s Ozzym ve vintage podobě, který se raduje ze svého divokého životního stylu. Což ostatně prokazuje v samovysvětlující skladbě Flying High Again, či kvílením "Sanity now is over me!" v titulní skladbě. Je to druhé, bizarní gothic metalové mistrovské dílo s neoklasickými vzkvéty, které je současně korunou slávy Randyho Rhoadse. Byť jak později Ozzy uvažoval: "Randy byl tehdy teprve na začátku…"

1. Blizzard Of Ozz (Jet, 1980)

Ozzy kdysi popsal moment, když poprvé slyšel Randyho Rhoadse hrát na kytaru, jako "jako by Bůh vstoupil do mého života", ale pro jeho bývalé spoluhráče z Black Sabbath to byl jistě mnohem střízlivější zážitek. Rhoads byl rozhodně nejvíce vzrušujícím mladým kytarovým hrdinou od dob nástupu Eddieho Van Halena – zejména v očích starého mistra Sabbath Tonyho Iommiho.

Tento sólový debut znamenal pro Ozzyho novou tvůrčí éru a především to byl Rhoadsův špičkový herní styl, který dal albu jeho vitální a energický nádech. Blizzard Of Ozz dal vzniknout několika nesmrtelným Ozzyho klasikám: pomatený Crazy Train, okultní Mr. Crowley a Suicide Solution vyvolávající následný soudní proces. Triumf proti všem předpokladům, tohle je největší sólové dílo Double-O.

Tak a jsme na konci. Seřadili jsme alba snad nejslavnější a největší žijící osobnosti Heavy Metalu od toho "nejméně povedeného" po nejpovedenější, ale každý máme své osobní preference a nakonec... Ozzy přece nemohl natočit desku, která by se nepovedla \m/