O MNĚ A METALU

Heavy Metal mě provází už od základky. Pamatuju si, jak v polovině osmdesátek být bigbíťákem nebo "máničkou" (u nás v Havířově jsme tomu občas říkali hašišák) nebylo zrovna nejlepším doporučením pro budoucí kariéru. Ale mně to bylo jedno. Od té doby je to můj parťák - starý dobrý hard rock a metal – klasika osmdesátek a devadesátek, kterou miluju dodnes.

Jak s oblibou říkám: od Sabbatů a Párplů, přes Bon Jovi, Helloween, Testament, až po Bathory a Napalm Death. Jasně, někdo může namítnout, že Bon Jovi vlastně žádný metal není, a já na to odpovím: "Jo, taky názor." Ale tehdy v 80. letech to nikdo moc neřešil. Jasně, pošťuchovali jsme se, co je tvrdší nebo rychlejší, ale nakonec jsme ctili skoro všechno, co bylo jen o kousek víc "heavy", než třeba Olympic nebo Katapult. Metalisti tehdy objímali celé spektrum tvrdého rocku a metalu, žádné škatulkování. To přišlo až v 90. letech, když už se mohlo skoro všechno a někteří začali hledat svoje místo v "undergroundu".

Dneska jen občas nevím, vůči jakému "groundu" chtějí být under. Ale to už je asi daň za věk. 😊

Kapely, které se objevily po roce 2000, si musím pečlivě vybírat. Neříkám, že všechno novodobé je špatně, ale málo co se chytne. I tak se občas mihnu na koncertě nebo festivalu. Za ty roky jsem jich pár desítek i organizoval a poslední dobou mě hodně těší benefiční akce. V roce 2022 jsme s kolegy rozjeli festival HELLPDAYS, který prostřednictvím Červeného kříže pomáhá těm, kdo to nejvíc potřebují. K tomu organizujeme od roku 2020 také ROT KART FEST, díky kterému jsme spolu s fanoušky už přispěli přes půl milionu korun těm, kdo nemají to štěstí užívat si rock'n'roll v plném zdraví. Obě tyhle akce mají své kouzlo, a ještě k tomu dávají smysl.

Vedle toho provozuju METAL HEART RADIO – jediné plně metalové multikanálové rádio na českém internetu. Už přes 6 let exportujeme český bigbít do světa a s více než 1,5 milionu posluchačů celosvětově je to projekt, který mi dělá radost.

První metalová skladba, kterou jsem slyšel? Bylo to v létě roku 1984 – "Restless and Wild" od Accept. Bylo mi 10 a z té divočiny jsem měl trochu guláš. Ale o dva roky později jsem už nahrával první alba na tátův kotoučák Tesla B42. Byl to Ozzy Osbourne s "The Ultimate Sin", Grave Digger "War Games", King Diamond "Fatal Portrait", a samozřejmě "Master of Puppets" od Metallicy nebo "Somewhere in Time" od Iron Maiden. To už jsem končil sedmou třídu a bylo jasné, že metal je moje cesta. \m/

Více o tom jak to tenkrát bylo dám dohromady v samostatném článku \m/ Snad ho jednou konečně dokončím! 😊

Ten vpravo :-)